Menu

Hokejisté od A do Z - nejlepší obránce všech dob Bobby Orr

| |
Bobby Orr / Profimedia.cz Bobby Orr / Profimedia.cz

Mnoho dobrých hokejistů neslo v NHL příjmení začínající písmenem O. Jeden z nich však ční vysoko nad všemi ostatními. Adam Oates nasbíral v NHL 1420 bodů v 1337 zápasech a je nejproduktivnějším hráčem NHL, který neprošel draftem. I když byl párkrát velmi blízko, nikdy nepocítil radost z vítězství ve Stanley Cupu. Bert Olmstead odehrál v NHL 14 sezón a z toho se až 11-krát dostal do finále, pohár vyhrál 5-krát. Oba pánové patří i do Hokejové síně slávy. Sandis Ozolinš drží všechny rekordy produktivity mezi lotyšskými hráči působícími v NHL a také má pár rekordů za Colorado Avalanche nebo San Jose Sharks. Vyhrál i Stanley Cup.

Chris "The Wizard of Oz" Osgood je 10. nejlepším brankářem v historii NHL, co se týče počtu výher a 4. nejlepším v procentuální úspěšnosti vyhraných zápasů, třikrát vyhrál Stanley Cup. Je posledním zámořským brankářem, který nosil klasickou masku a jedním ze 6 brankářů, kterým se podařilo dát gól přímou střelou. Za hvězdu s příjmením na O můžeme považovat už teď Alexandra Ovečkina. V 760 zápasech nasbíral 895 bodů a nastřílel neuvěřitelných 475 branek. Třikrát vyhrál Hart Memorial Trophy, třikrát vyhrál Lester B. Pearson Award, resp. Ted Lindsay Award. K trofejím přidal i Calder Memorial Trophy, Art Ross Trophy a pět Maurice "Rocket" Richard Trophy. Je jediným hráčem v celé historii, který byl zvolen do prvního All-Star týmu v prvních 5 sezónách kariéry.

Robert Gordon Orr je ale ikonou nejen hokejovou, ale sportu obecně. Jako obránce nasbíral v 657 zápasech 953 bodů a připsal si neuvěřitelných 597 plusových bodů. Je jediným obráncem v historii, který vyhrál bodování v NHL. Podařilo se mu to dvakrát. Je jediným hráčem v historii, který dokázal v sezoně posbírat 4 nejdůležitější trofeje (Hart, Norris, Art Ross, Conn Smythe v roce 1970). Hart Trophy vyhrál třikrát, James Norris Trophy 8-krát (žádný obránce ji nevyhrál vícekrát), Conn Smythe Trophy dvakrát.

Bobby se narodil v Ontariu, jeho děda byl fotbalistou a otec Doug dostal nabídku hrávat hokej profesionálně, ale zamítl ji a šel bojovat do druhé světové války. Po válce se vrátil k manželce Arve a pracoval v továrně na výbušniny. Kromě Bobbyho měli manželé spolu ještě čtyři děti: Patricii, Ronnieho, Penny a Douga Juniora. Bobby se narodil jako nemocné dítě a jeho přežití viselo na vlásku. Orr začínal s organizovaným hokejem již ve věku 5 let a nejprve působil na pozici útočníka. Jeho nevýhodu, kterou byla jeho tenká postava, přetavil na výhodu, když dokázal bruslit rychleji než leckterý protihráč, a tak se dostával do úniků.

Obránce s ofenzivními choutkami v něm viděl už jeho první trenér, Royce Tennant, ale až ve věku 10 let ho tam definitivně umístil jeho další trenér, Bucko MacDonald. Tehdy se vyjádřil: "Říkával jsem Dougovi, že jeho dítě hraje přirozeněji na pozici obránce. Nemusel jsem být génius, abych to viděl. Zpočátku nesouhlasil, ale akceptoval moje rozhodnutí." Orr se pak o pár let jako hvězda vyjádřil: "Bucko mě naučil téměř všechno."

Už na jaře v roce 1961 si ho všiml člen organizace Bruins, Wren Blair, který se snažil zlákat hráče do řad svého týmu. Popisoval jej jako kombinaci Douga Harveyho a Eddieho Shorea. Pro získání mladého hráče byl schopen udělat všechno, dokonce navštěvoval celou rodinu Orrových a investoval nemalé peníze do juniorského týmu, ve kterém tehdy hrával. I to nakonec rozhodlo, že si Bobby vybral Bruins před zájemci jako Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings nebo Montreal Canadiens, i když hráč tvrdil, že si vybral tým, který byl v přestavbě, který měl budoucnost, jehož chtěl být součástí. Majitelé Bruins měli s hráčem jasný záměr - podepsat smlouvu, ale to se nelíbilo jeho rodičům.

Po tréninkovém kempu odmítli nabídku Bostonu a mladý Orr se vrátil hrát hokej do Parry Sound, kde i studoval. Blair se ale nevzdával a souhlasil s dohodou, že hráč zůstane studovat doma, nebude chodit na tréninky a pouze cestovat na zápasy. Jednosměrná cesta trvala 3 hodiny. K tomu dostala rodina sponzorské 10 000 dolarů (dnešních téměř 80 000), nové auto a zaplatili jim i omítku rodinného domu. A tak teprve ve 14 letech vstoupil do juniorské farmy Bostonu Bruins, Oshawa Generals, kde nastupoval proti mladíkům ve věku 18-20 let a během 4 sezón byl třikrát v All-Star týmu soutěže. Během druhé sezóny se přestěhoval k místní rodině v Oshawě a začal navštěvovat střední školu. Co se týče hokejové kariéry, pokořil ligový rekord v počtu gólů obránce v jedné sezóně a v každé další tato čísla narůstala. Během finále Memorial Cupu si zranil hráč slabiny a vedení Bruins nechtělo riskovat stav hráče, a tak mu zakázalo hrát ve finále, i když zranění nebylo vážného charakteru. S tím ale nesouhlasili Orrovi rodiče, kteří chtěli, aby jejich syn hrál ve finále nejprestižnějšího juniorského turnaje v celé Kanadě a vyhrožovali, že jejich syn nikdy nepodepíše profesionální smlouvu s Bostonem, pokud jej vynechají z turnaje.

Blair se tak vzepřel rozhodnutí vedení a nechal Orra hrát. Opustil organizaci a připojil se k Minnesotě North Stars. Za to, že Orr hrál, Bruins vyhodili i trenéra Generals. Orr nakonec svému týmu k triumfu nepomohl a Oshawa podlehla Edmontonu Oil Kings. Během Bobbyho juniorské kariéry viděl jeho otec, že ​​ze syna bude hvězda, a tak si najal právníka Alana Eaglesona, který dělal jeho synovi agenta. Orr později nazval pouto mezi nimi jako bratrstvo. Zatímco Bruins nabízeli 5000 ročně, Eagleson požadoval 100 000, jinak hráč nikdy nebude hrát za Bruins. Orr toužil hrát NHL, ale věřil Eaglesonově strategii. Nakonec se obě strany dohodly, ale podmínky nikdy nebyly zveřejněny. Šuškalo se o částce mezi 25 - 40 tisíc dolarů, zatímco maximální mzda nováčka v NHL byla 8000 dolarů. Jako nováček tak Orr podepsal nejdražší smlouvu v dosavadní historii NHL a tímto podpisem začala éra hráčských agentů, jak je známe dnes. I když Eagleson zastupoval hráče bez nároku na honorář, dostalo se mu veliké odměny. Stal se výkonným ředitelem NHLPA a ve světě hokeje byl jedním z nejmocnějších lidí.

Orr vstupuje do NHL

V roce 1966 se tak Orr připojil k prvnímu týmu, který nevyhrál pohár od roku 1941 a 7 let chyběl v play-off. Ze začátku působil ale na pozici centra a v přípravě nosil dres s číslem 27. Před začátkem sezóny mu Bruins nabídli pětku, ale Orr si vybral číslo 4 a toto číslo nosil během celé své kariéry. Debut v NHL zažil 19. října 1966 a získal bod za asistenci. První gól dal o tři dny později do sítě Gumpa Worsleyho a publikum hráči připravilo mohutné ovace, protože tušili, že právě tento hráč dovede jejich zdecimovaný tým opět na vrchol. Orr ale musel bojovat v NHL o respekt a veteráni mu v boji nic nedarovali. Definitivní uznání mezi tvrdými chlapy získal, když v bitvě složil tvrdého chlapíka Teda Harrise. Bruins sice skončili v sezóně s Orrem opět poslední, ale hala se po minulých letech očividně naplňovala. Orr získal Calder Memorial Trophy a v hlasování o James Norris Trophy skončil druhý. Její vítěz, Harry Howell, řekl, že je potěšen, že ji vyhrál ještě předtím, než ji bude vyhrávat Bobby Orr.

Následující sezóna se nesla v duchu zranění, přesto dokázal vyhrát svou první Norris Trophy, po které následovalo dalších 7 v řadě a zahrál si i ve svém prvním All-Star Game. Bruins se v té sezoně probojovali do play-off poprvé po 9 letech, a i když v prvním kole vypadli s Montrealem, lepší časy byly velmi blízko. Další sezónu se mu zranění opět nevyhýbala a nejhůře na tom bylo koleno. 14. prosince 1968 nasbíral proti Detroitu 5 bodů, když vsítil i hat-trick. Stanovil nový rekord NHL obránce v počtu gólů (21) a bodů (64) v sezóně. V prvním kole play-off proti Torontu došlo k velké šarvátce mezi Patem Quinnem a Orrom. Orr skončil otřesený, Qiunn na trestné lavici, když se z ní vrátil, fanoušci dali jasně najevo, že Orr je pro ně modlou a nikdo se ho nesmí ani dotknout. Bruins sérii lehce vyhráli, ale v dalším kole opět ztroskotali na Montrealu.

Následující sezóna 1969/1970 byla tou legendární. Orr nasbíral 120 bodů a vyhrál vše, co se dalo. Hart, Norris, Art Ross, Conn Smythe Trophy. Vše zakončil svým pohádkovým a dnes stále legendárním gólem, který znamenal pro Bruins první Stanley Cup od roku 1941. "Byli dva na jednoho, takže jsem měl i štěstí, ale Derek (Sanderson) mi nahrál skvěle. Když jsem bruslil před bránu, brankář se musel trochu pohnout a tak otevřel trochu betony. Snažil jsem se dostat puk do brány a podařilo se. Glenn otevřel betony a já uviděl puk v bráně, a tak jsem radostí vyskočil," popisuje Orr svůj nejslavnější gól kariéry. Tento moment můžeme dodnes vidět v reklamě relace Hockey Night in Canada na CBC.

V další sezóně Orr stanovil nový bodový rekord obránce se 139 body a zaznamenal další rekord: 24 plusových bodů. Bruins pokukovali opět po Stanley Cupu, ale zastavil je Montreal s nováčkem v bráně, Kenem Dryden, o kterém jste mohli číst v předešlé části našeho seriálu, patřícího kdysi právě Bostonu, který ho vyměnil. Orr dostal tehdy zlatý puk, který Bruins dávali hráčům se stobodovou sezónou. Kromě něj ho mají z toho roku ještě Esposito, Johnny Bucyk a Ken Hodge. Orr ho později daroval Eaglesonovi, který ho před 8 lety prodal na aukci za 16,5 tisíce kanadských dolarů.

Jeho další 5-letá smlouva byla první milionová smlouva v NHL (200 000 ročně). V té sezoně skončil v bodování druhý za svým spoluhráčem Philem Espositem a spolu s ním dovedl tým až do úspěšného finále. Tam opět rozhodl sérii, když dal vítězný gól do sítě New York Rangers. Byl zvolen MVP play-off, za což dostal svou druhou Conn Smythe Trophy. Žádný jiný hráč ji v historii NHL v té době nevyhrál dvakrát. "Hráli jsme skvělý hokej, ale oni měli Bobbyho a my ne," řekl po finále útočník Rangers, Vic Hadfield.

Následující sezónu prošlo mužstvo velkými změnami. Hodně hráčů odešlo do nově vzniklé konkurenční WHA, tým změnil trenéra na Bepa Guidolina, který v dětství trénoval Bobbyho. On sám nasbíral v sezóně "slušných" 101 bodů, ale v play-off pouze 2 body a nezabránil vypadnutí Bruins v prvním kole. Týmu chyběl i zraněný Phil Esposito. Pak ale přišlo zmrtvýchvstání a Bruins se dostali až do finále, kde ale padli v souboji s Philadelphií. Tehdejší trenér Flyers, Fred Shero, tehdy prozradil, že jeho hlavní taktikou bylo zastavit Orra: "Měli Orra a ten uměl neskutečné věci. No my jsme měli 17 hráčů, kteří se mu v tom snažili zabránit. Byl to souboj sedmnácti proti jednomu." V té sezoně dosáhl v zápase 7 bodů za tři góly a 4 asistence. Při jednom z gólů dokonce zlomil svou střelou soupeřovu hokejku. Následnou sezónu překonal svůj vlastní rekord v počtu gólů obránce, když jich nastřílel neuvěřitelných 46 a zažil už svou pátou 100-bodovou sezónu. Opět vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče, ale v play-off to nepomohlo a Bruins vypadli v prvním kole proti Chicagu BlackHawks.

Následující sezóna byla ale pro Orra poslední v dresu Bruins a jeho odchod byl opravdu bouřlivý. Klub byl prodán do rukou společnosti Jacobs, která měla Orra udržet v týmu. Během léta došlo k ústní dohodě mezi hráčem a majiteli i s tím, že po ukončení kariéry bude Orr vlastníkem 18,5% akcií klubu. Před sezónou ale hráč podstoupil operaci a do kolotoče NHL zasáhl až v listopadu, den poté, co klub vyměnil Esposita do Rangers. Orr odehrál 10 zápasů, ale kvůli problémům s kolenem to bylo pro tuto sezónu vše. I když na stole byla smlouva s Bruins na 4 miliony během 10 let, operace hráče donutila vedení tuto nabídku zvážit a snížili svou nabídku na necelých přibližně 1,5 milionu během 5 let a platbu 18,6% akcií klubu v roce 1980. Eagleson to zamítl a Orr podepsal smlouvu v Chicagu. Orr se později vyjádřil, že od svého agenta nikdy neznal podrobnosti toho, co klub Boston nabízel.

Bruins nabízeli hráči 600 000 ročně, ale pouze za předpokladu, že před každou sezónou zvládne fyzické testy. To byl jediný způsob, jak mohla zraněními zmítaná legenda zůstat ve svém původním klubu. Ve hře o novou smlouvu bylo kromě Chicaga ještě St. Louis. Majitel Bostonu, Harry Sinden, tenkrát obvinil majitele Chicaga, Billa Wirtze, že s hráčem a agentem manipuloval a dokonce se domáhal od soudu jeho účasti na detektoru lži. Tehdejší trenér Bruins a dnes známý hokejový analytik, Don Cherry, tehdy řekl, že jediným důvodem, proč Orr odešel, byla jeho úplná důvěra v Eaglesona. Jeho odchod z týmu byl náhlý a nečekaný. Po letech se provalilo, že Eagleson měl dobré vztahy s majitelem Chicaga a komisařem NHL, což umožnilo zatajit úplné podmínky smlouvy.

Konec kariéry v Chicagu

Podmínkou podepsání smlouvy s Chicagem bylo uvolnění hráče hrát na Kanadském poháru. Jelikož Orr si nemohl kvůli zranění zahrát v Summit Series v roce 1972 proti Sovětskému svazu, ze všeho nejvíc toužil reprezentovat svou rodnou zemi na tomto turnaji. Turnaj odehrál v bolestech a Eagleson věděl, že to bude posledním hřebíkem do rakve jeho úspěšné kariéry. Sám Orr po turnaji přiznal, že věděl, že už hodně nevydrží. Podle slov jeho spoluhráče, Bobbyho Clarka, nedokázal Orr ráno a odpoledne ani pořádně chodit, ale večer byl nejlepším hráčem na ledě. V 7 zápasech dokázal ale nasbírat 9 bodů a i jeho zásluhou se Kanada těšila z titulu, když ve finále porazila Československo. Orr byl zvolen i nejužitečnějším hráčem turnaje. Darryl Sittler řekl, že Orr byl jen s jednou zdravou nohou lepší než všichni ostatní se dvěma.

Smlouva v Chicagu mu zajistila během pěti let plat 3 miliony, ale se splatností až 30 let pro minimalizaci výdajů na daních. Během působení v Chicagu odehrál ve třech sezónách jen 26 zápasů, v jedné sezóně dokonce neodehrál ani jeden zápas a nedostal žádnou výplatní pásku. Podle něho byl placený za to, že hraje hokej a pokud ho nehraje, tak si výdělek nezaslouží. Poslední gól zaznamenal 28. října 1978 do sítě Detroitu a nakonec ukončil svoji kariéru. Legendární Gordie Howe považoval jeho odchod z hokeje za nejsmutnější moment své kariéry a to s hráčem nikdy nehrál.

Jen Wayne Gretzky, Mario Lemieux a Mike Bossy mají lepší bodový průměr na zápas jako Orr. Už jako 31-letý byl uveden do Hokejové síně slávy jako nejmladší hráč. Hned v další sezóně, přesně 9. ledna 1979, Bruins vyřadili jeho dres s číslem 4 za obrovské ceremonie. Obecenstvo nedovolilo Orrovi projev, pokud si nedá na sebe dres Bruins. Tento den je v Bostonu známý jako Bobby Orr Day, s určitostí nejznámějšího sportovce v dějinách města.

Spoluhráč Terry O'Reilly popisoval Orra jako tichého a skromného člověka, který se stal nejlepším hokejistou planety. Ředitel Oddělení vztahů s veřejností v Bostonu, Nate Greenberg, považoval za jeho nejtěžší pracovní úkol dostat ho před média na tiskové konference. V roce 2010 Orr odmítl napsat bibliografii, protože nikdy nebyl rád v centru pozornosti, ale nakonec v roce 2013 vydal Orr: My Story, který skončil v deníku New York Times na 8. místě bestsellerů. Phil Esposito se o spoluhráči vyjádřil, že bylo úplně jedno, jak rychlý byl soupeř, on byl rychlejší. Montrealský Ken Dryden řekl: "Když se pohnul, začaly se dít velké věci, celý tým Canadiens zasáhla panika. Přicházel jako hrozivá vlna. Donesl do hokeje něco nového, to ho dělalo výjimečným."

Koleno měl Orr během kariéry prý operované až 14-krát a za všechno mohl jeho styl hry, který byl o rychlém bruslení, tlačení se před bránu, tvrdém bránění a také o přijímání úderů. "Rád jsem vezl puk, a když to děláte, je zřejmé, že vás zasáhnou. Velmi jsem si přál, abych mohl hrát déle, ale nelituji toho. Hrál jsem tak, že jsem ze sebe dal úplně všechno. Rád jsem zkoušel nové věci, nečekal jsem, zapojoval jsem se." Bob McKenzie komentoval jeho zničeno levé koleno slovy: "Vypadá jako silniční mapa centra Bostonu." Pravé koleno měl Orr zcela zdravé. Don Cherry vzpomíná na hráče jako na tvrdého chlapíka, který ale měl i své stinné stránky. Jednou vyskočil z lavice minutu před koncem, když jsme prohrávali a napadl hráče Kings za to, že se smál naší střídačce. Celkově se Orr rád bil.

Když Orr ukončil kariéru, byl nejbohatším hokejistou v historii, i když se jeho kontrakty zkoumaly. Eagleson prý měl ušetřit na daních při podepisování smluv, o kterých Orr netušil nebo nechtěl tušit. Za to, že žil za oponou finančního světa a nestaral se, byl často kritizován. Po ukončení kariéry dělal asistenta generálního manažera v Chicagu, sporadicky asistenta trenéra a poradce pro NHL a klub Hartford Whalers. Od Chicaga konečně dostal z výše zmíněné smlouvy celkem 450 000 dolarů.

Spolupráci a tzv. bratrství s Eaglesonem ukončil Orr v roce 1980, protože hráč nabyl pocit, že k němu nebyl během jeho kariéry zcela upřímný. Spolu s dalšími hráči podal na něho stížnost u soudu Law Society of Upper Canada. V roce 1998 byl Eagleson nakonec usvědčen z podvodu, zpronevěry a vydírání. U soudu se setkal s jinými bývalými hráči z NHL, s nimiž došlo ke sporu o kontrolování penzijních fondů ligou. "Naše peníze z důchodu jsou používány k placení současných hráčů," řekl tehdy Orr. V roce 1994 hráči spor vyhráli a odvolání NHL soud nepřijal.

Po ponaučení z minulosti, Orr s partnery v roku 2002 založil agenturu Orr Hockey Group, která měla zastupovat hráče na finančním trhu. Její součástí byla taková jména jako Jeff Carter, Steve Downie, Taylor Hall, Nathan Horton, Adam McQuaid, Colton Orr (pouze jmenovci), Patrick Sharp, Jason Spezza, Eric Staal, Jordan Staal, Marc Staal nebo Cam Ward. Spezza se o svém působení vyjádřil: "Nemyslím si, že jsem si někdy uvědomil, jak velkým člověkem Orr je. Tak moc ho respektuji. Viděl jsem jeho kariérní momenty na páskách, byl neuvěřitelný. Je to skvělý člověk a dobře se s ním komunikuje."

Roky dělá trenéra výběru CHL v souboji CHL Top Prospects Game proti Donu Cherrymu na druhé straně. Podle Cherryho je právě Orr tím nejlepším hráčem v historii, protože jako jediný dokázal úplně všechno: bruslit, bodovat, bránit a i poprat se.

V září 1973 se oženil s Margaret Louise "Peggy" Wood, která pracovala jako řečová terapeutka. Má dva syny Darrena a Brenta. Darren pracuje v Orrové agentuře jako hráčský agent. Jeho matka zemřela v roce 2000 na rakovinu, jeho otec o 7 let později. Dnes 67-letý Orr je známý svou charitativní činností a známý je i jeho případ se spoluhráčem a přítelem Derekem Sandersonem, kterému zaplatil odvykací kůru na léčení drogových závislostí, aby se ujistil, že bude opravdu v pořádku. V boji s alkoholismem pomohl i trenérovi Johnu Forristalovi, který ale ve věku 51 let podlehl rakovině. Pravidelně navštěvuje dětskou nemocnici v Bostonu a dostal ocenění Multiple Sclerosis Silver Hope Chest Award za své nezištné aktivity.

Mezi Orrovy největší záliby patří rybaření nebo skládání puzzle. Má vytříbený vkus do oblékání a během celé kariéry byl známý, že vůbec nepil, nekouřil a ani nenavštěvoval noční kluby. Již v roce 1979 se mu dostalo významného ocenění Order of Canada a v rodném městě Parry Sound se nachází jeho muzeum a komunitní centrum. Jeho jméno je na kanadském chodníku slávy a kromě Hokejové síně slávy NHL je uveden i do Hokejové síně slávy státu Ontario. V Oshawě po něm pojmenovali základní školu a jeho místní juniorský tým vyřadil jeho dres s číslem 2. Velké pocty se mu dostalo i na olympiádě v roce 2010 ve Vancouveru, kdy byl jedním z osmi sportovců, kteří nesli pochodeň. V roce 2012 dostal od britské královy Alžběty II. Diamond Jubilee Medal. Na 40. výročí jeho legendárního vítězného gólu byla před domovským stánkem Bostonu, TD Garden, odhalena bronzová socha. "Tento moment při oslavách této sochy si můžeme připomínat všichni s radostí a zalíbením spolu vždy, když vejdeme do haly. Všem Vám z hloubi svého srdce děkuji. Je mi ctí. Chlapci, děkuji."



Komentáře

Přidejte svůj komentář k článku

 
Pro psaní komentářů se musíte přihlásit

Reklama

sobota, 26.11.2016 20:10 | Články

Get Better Academy chystá mezinárodní juniorský turnaj

Přední česká basketbalová akademie GBA pořádá mezinárodní juniorský turnaj s příznačným názvem YOUNG GUNS GBA Invitational Prague 2016. Utkají se… Číst dál...
středa, 23.11.2016 15:52 | Články

Sprint Cup: Jimmie Johnson poprvé zvítězil v Miami a zajistil si tak titul šampiona, čímž vyrovnal dvě legendy tohoto sportu

Před námi byla opět neděle a to znamenalo, že se pojede další závod série Sprint Cup. Tentokrát byl o mnoho… Číst dál...
středa, 16.11.2016 16:20 | Články

Sprint Cup: Joey Logano zvítězil ve Phoenixu, zatímco nehoda na konci závodu zcela zamotala souboj o postup do Miami

Jezdci série Sprint Cup se pomalu, ale jistě připravují na poslední závod sezóny v Miami. Na programu byl předposlední závod… Číst dál...
zpátky nahoru